Proč je životní minimum klíčové pro spravedlivou transformaci?

Spravedlivého přechodu nelze dosáhnout bez zásadního přehodnocení toho, jak se bohatství vytváří, rozděluje a využívá, a bez zajištění toho, aby každý pracující pobíral životní minimum. Tyto dva prvky se vzájemně prolínají a jejich cílem je vytvořit ekonomický systém, který je nejen ekologicky udržitelný, ale také sociálně spravedlivý a inkluzivní, tj. bez přerozdělování bohatství.

Koncepce spravedlivé transformace klade důraz na zajištění toho, aby globální přechod k udržitelné ekonomice s nulovými čistými emisemi probíhal způsobem, který je spravedlivý a inkluzivní a nikdo nezůstal opomenut. V tomto rámci je přerozdělování bohatství a záruka životního minima naprosto klíčové, zejména s ohledem na globální dodavatelské řetězce a nadnárodní korporace.

Současný ekonomický systém, který je silně závislý na fosilních palivech a silně závislý na vykořisťovatelských pracovních praktikách v globálních dodavatelských řetězcích, vedl ke značné koncentraci bohatství a prohloubení nerovností. Změna klimatu neúměrně dopadá na zranitelné komunity a země globálního Jihu, které ke krizi přispěly nejméně. Spravedlivý přechod vyžaduje uznání těchto historických nespravedlností a obnovení rovnováhy v ekonomické sféře.

Nadnárodní korporace těží z bídných mezd ve svých globálních dodavatelských řetězcích. Spravedlivý přechod vyžaduje, aby tyto korporace převzaly odpovědnost za sociální a environmentální dopady v celém svém hodnotovém řetězci. Zajištění životního minima je klíčovým krokem k nápravě minulého vykořisťování a zavedení etičtějších a udržitelnějších obchodních praktik.