5 - Přimějme podniky k odpovědnosti za vykořisťování pracujících

Značky fungují beze strachu z regulace. Skrývají se za neprůhlednými dodavatelskými řetězci, přenášejí rizika na dodavatele a zároveň si nárokují neúměrný podíl na zisku. Dodavatelé zase tato rizika přenášejí na pracující a životní prostředí. Pracující mají mezitím jen málo možností dovolat se nápravy. Transparentní dodavatelské řetězce, jednoduché mechanismy pro podávání stížností a striktní pravidla pro zodpovědné obchodování značek s dodavateli jsou součástí toho, jak udržet korporace odpovědné.

Zkušenosti však ukazují, že se nelze spoléhat na to, že společnosti změní způsob svého fungování dobrovolně. V Evropě v posledních letech vznikají zákony ohledně tzv. povinné náležité péče v oblasti lidských práv a životního prostředí, které mají mimo jiné za cíl chránit pracující v jiných zemích, než ve kterých sídlí značky. Tyto zákony jsou příležitostí, jak i “shora” chránit pracující jak před porušováním jejich práv, ke kterému dochází už desítky let, tak před “novými” problémy, které jim způsobuje klimatická krize. Další příležitostí jsou závazné a vymahatelné dohody, které iniciují pracující a sjednávají se mezi nimi a značkami (např. Mezinárodní dohoda o bezpečnosti a ochraně zdraví v oděvním a textilním průmyslu).

Módní značky využívají své moci k ovlivňování vlád, aby co nejvíc oslabovaly pracovní a environmentální předpisy. Pokud se tak neděje, hrozí přemístěním výroby do jiné země. Spravedlivá transformace je taková, kde jsou firmy donuceny převzít odpovědnost a jejich moc je značně omezená.