Ženy musely po staletí snášet násilí a diskriminaci, vyloučení z vlivných prostorů a mocenských rolí, čelit specifickým rizikům a zažívat větší překážky při hledání spravedlnosti než muži. Přesto jsou pracovnice a odborářky často v popředí bojů za práva zaměstnanců.
Jen málo oděvních pracujících dostává mzdu odpovídající důstojné mzdě, ale oděvní dělnice dostávají nižší mzdu než muži a mají menší možnosti povýšení, což udržuje jejich mzdy na nízké úrovni. Ženy jsou často zbaveny sociální ochrany, není s nimi rovně a spravedlivě zacházeno, což může znamenat absenci mateřské dovolené, vyloučení žen z rozhodovacích systémů, absenci péče o děti a nebezpečné cestování do práce. Některé pracovnice jsou nuceny podstupovat povinné těhotenské testy.
Z 80 % jsou to ženy, kdo šije naše oblečení. Tyto ženy jsou ale také často páteří svých rodin a komunit, kde zastávají neplacenou práci v péči o ně. Tato neplacená práce v kombinaci s diskriminací na pracovišti znamená, že jsou více zranitelné než jejich mužské protějšky.
Spravedlivá transformace tedy znamená i to, že se reorganizace módního průmyslu bude soustředit na rovnost mezi muži a ženami – např. ve velikosti mezd, přístupu k rozhodování a v dalším zacházení, musí také zohledňovat genderovou nevyváženost v péči o rodiny a planetu.
Nemůžeme dosáhnout spravedlivého světa, aniž bychom vymýtili sexismus a podpořili rovnost mezi pohlavími. Politiky by měly podporovat rozmanitost a inkluzi na všech úrovních průmyslu. Posílení postavení pracujících žen prostřednictvím rozvoje kapacit a vzdělávání o jejich rolích a právech v práci je zásadní pro rekvalifikaci a zvyšování kvalifikace na cestě ke spravedlivé transformaci.